První hlášení

Tak už jsem tu týden!!!

Zvláštní, že si pořád připadám trochu jako ve snu. Horké sluníčko, bílé Sarasotské pláže, palmy kam se člověk podívá, malé hnědé ještěrky na každém kameni, tencí černí hadi pod keři… Prostě nádhera.

Už cesta sem byla dobrodružná. Na letišti jsem se rozloučila s mojí milou maminkou a úžasnou kamarádkou Májou a vydala jsem se vstříc letištním procedurám – pěkně nervózní, protože jsem v letadle nebyla, ani nepamatuju. Naštěstí jsem seděla vedle podobně vystresované holčiny, se kterou jsme se hned spřátelily. Úžasná morální podpora!

Pak jsem strávila noc v Lisabonu, kde jsem očekávala ubytování odpovídající levné letence, v rámci které jsem ho měla zajištěné, a byla jsem opravdu překvapená, když pro mě na letiště poslali řidiče z čtyřhvězdičkového hotelu. A co bylo v Portugalsku nejlepší? Jednoznačně obrovská vana!! Poslední koupel na hodně dlouhou dobu jsem si vážně užila!

Druhý let proběhl sice v naprostém klidu, ale během hodinové letištní kontroly jsem už měla problém držet oči otevřené. Takže jsem byla víc než vděčná, když jsem konečně objala Carley, která na mě obětavě čekala. Jen se obávám, že jsem nebyla moc zábavný spolujezdec, protože zvlášť ke konci jsem už nevěděla, jakou řečí mluvím. I tak bylo skvělé po půl roce vidět človíčka, který mi tolik přirostl k srdci!

Na místě jsem se dozvěděla, že pro mě není místo v holčičím domě, kde už tak bydlí třicet děvčat, které se dělí o jedinou koupelnu. To znamená, že jsem první týden strávila v domě s našimi vedoucími a dvěma staršími studentkami, které jsem díky tomu mohla líp poznat. Ten luxus osobního prostoru, volné sprchy a vynikající společnosti! J Do společného domu s ostatníma holkama jsem se přestěhovala teprve včera a už se nemůžu dočkat nových paland, které by nám měly během tůtoho týdne výrazně ulehčit život.

Mluvčím tento týden nebyl nikdo jiný než úžasný Dan Baumann, pro kterého jsem měla tu čest týden překládat v Chebu. Znova jsem mohla slyšet Danovy životní příběhy, které člověka nechávají v naprostém úžasu nad Boží věrností a láskou. Znovu jsem musela podrobit své vlastní srdce důkladnému zkoumání, abych zjistila, že stále dělám spoustu věcí proto, abych se Bohu zalíbila, místo abych jednala ve svobodě Božího dítěte plně si vědomého lásky svého Otce, který se nade mnou raduje. Možná to nevypadá jako velký rozdíl, ale Bůh zná všechny pohnutky mého srdce a zve mě k intimnímu vztahu s ním, který není o tom, plnit pravidla, žít „křesťanský život“, ale o tom být víc a víc zamilovaná do Ježíše Krista, který je zamilovaný do mě, a tím, že on bude zabírat více a více mého zorného pole vše ostatní ustoupí do pozadí a křesťanský život nebude povinností ale výsledkem tohoto vztahu.

Milí přátelé, mějte se moc hezky, stýská se mi!

P.S. Nějak selhala technika a nepodařilo se mi nahrát fotky, ale nebojte, všechno bude! J