Jak se zdá, vždycky, když si udělám dlouhodobý plán, přijde malé zemětřesení, obrátí můj život naruby a přiměje mě plán přehodnotit a změnit směr.
Jako když jsem se konečně rozhodla změnit základku a skončila na gymplu.
Jako když jsem se rozhodla, že budu studovat architekturu a skončila na peďáku se zaměřením na jazyky a literaturu.
Jako když jsem dostala nabídku na dobře placenou práci a přesto se chystám odjet na učednickou misijní školu (DTS) organizovanou hnutím Mládež s posláním (YWAM).
To malé zemětřesení, které už tolikrát zásadně změnilo směr, kterým se můj život ubíral, byl Boží hlas, který jsem v tu chvíli zaslechla a neopovážila se neopovážit ho následovat. Před mnoha a mnoha lety jsme Bůh a já uzavřeli dohodu: budu ho vždycky následovat a on mi za to dá dobrodružný život. Musím říct, že své slovo dodržel!
Všimla jsem si jedné věci, kdykoli dospěji k tomu, že poslechnu to, čemu věřím, že je Boží hlas a udělám razantní změnu, první věc, kterou slyším od lidí ve svém okolí je: "Blázne!"
Když jsem se rozhodla pro gympl, přišla tato reakce od naší matematikářky: Do roka a do dne z matiky propadneš a z gymnázia tě vyhodí! Chodila jsem na matematicko-fyzikální semináře a z matematiky úspěšně odmaturovala.
Když jsem šla na peďák, hlasů proti bylo už o poznání víc: Máš slabý hlas! Nebudeš mít autoritu! Děti tě ušlapou! Mezi povinnou literaturou jsou knihy plné hříchu a ty nikdy jako křesťan neobstojíš, když je budeš číst! Myslím, že všechny pochybnosti rozptýlila učitelka rétoriky, když prohlásila, že mám k učení přirozený dar a byl by hřích, kdybych neučila. K dětem jsem si našla vztah, naučila jsem se mluvit hlasitě a srozumitelněji a zažila jsem spoustu krásných chvilek při snaze o pedagogické působení na děti i na dospělé. (A ano, pořád se snažím budovat blízký vztah se svým Spasitelem, takže myslím, že ani poslední z předovědí se nenaplnila :) )
Po tom všem jsem asi měla být připravená, ale stejně mě příval negativních reakcí na můj plán odejít na půlroční DTS zarazil a téměř odradil. Ale vždycky, když už jsem rezignovaně sklopila hlavu a začala si říkat, že toto tedy asi nebyl Boží hlas, že jsem se musela splést, se něco stalo - přišel verš z Bible, povzbuzení od přátel či nabídka finanční podpory z nečekaných míst - znovu a znovu přicházela ujistění, že jsem skutečně tam, kde mě Bůh chce mít a s nimi i jistota v srdci, že je to skutečně tak.
Pevně věřím, že stejně jako se opakovala historie ce se týče reakcí mého okolí, bude se opakovat i v tom, že Bůh moje rozhodnutí poslechnout ho požehná a provede mě každým dalším dobrodružstvím, které mi na cestě připravil.
Takže si držte klobouky, jedeme na Floridu!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat